Dobývání pevnosti

V sobotu 3.10. se druhý víkend po sobě vydalo mužské áčko do Podkrušnohorské oblasti, tentokrát do Teplic. První překvapení přišlo nečekaně již na recepci, kde neměli ani tušení o konání nějakého zápasu. Menší předpověď toho, co nás čekalo v zápase.

Hra po většinu času v naší režii, kdy Teplice hrozily především z rychlých protiútoků. Jenže z naší strany se jednalo především o dobývání tvrze. Více jak 80% našich střel byla zablokována. Objevit skulinku se podařilo až Janu Karáskovi na konci 1.třetiny a upravil průběžný stav na 1:2.

Ve druhém dějství se obrázek hry vůbec nezměnil. Během přesilové hry si Adam Pivoňka prohodil role s Honzou Karáskem, což znamenalo úspěšné objevení 2. škvíry a vyrovnání stavu. A když v dalším průběhu vyrovnaného zápasu při druhé přesilovce si výše zmíněná dvojice spolupráci zopakovala, znamenala odskočení na průběžných 5:3. Daný vývoj mohl dodat větší klid do našich řad.

V závěru 2. a v úvodu 3. třetiny přidaly Teplice po 1 brance, čímž dokonale nastartovaly rozhodující boj v závěrečném kole. Svou pevnost ještě více opevnily a ještě více houževnatěji přecházely do nebezpečných útočných výpadů. Po jednom z nich se mohly taky radovat. Především domácí příznivci již začali věřit, že právě shlédli rozhodující moment zápasu, který jejich tým posune ke 3 bodovému vítězství. Ovšem za minutu bylo vše jinak. Během tohoto časového rozmezí jsme dokázali vývoj utkání překlopit na naši stranu a i přes závěrečný teplický tlak udržet vedení na naší straně a připsat si další velmi důležité vítězství 7:6.

Do zápasu bohužel nemohli zasáhnout dva základní kameny naší družiny a velcí milovníci těchto vypjatých závěrů: Ondřej Váně a Martin Špaček, kteří zápas nezvykle sledovali pouze v civilu. A právě Ondru jsme trochu vyzpovídali:

Byl veliký rozdíl sledovat své spoluhráče a kamarády z tribuny oproti zapojení se do zápasu?
„Ano, byl to obrovský rozdíl. Nemožnost zasáhnout do utkání a pomoci spoluhráčům k dobrému výsledku je hrozný pocit. Taky jsem po skončení utkání konstatoval, že takto nervózní jsem při zápase snad ještě za Rudnou nebyl. Doufám, že v příštím zápase kluci vyhrajou klidněji a s větším brankovým rozdílem, jinak si na lavičce nervozitou vytrhám všechny vlasy. Byl jsem také velice pozitivně překvapen výkonem juniorů, kteří zastoupili naše prořídlé řady a hráli nejlépe, jak uměli. Za to jim patří velké poděkování.“

Jak to s tebou vypadá po zranění z předchozího zápasu. Kdy se můžeme těšit na tvůj aktivní návrat na hřiště?
„Do konce října bych měl mít rameno v klidu, pak odhodím postroj a bude následovat rehabilitace, odtučňovací kůra po měsíci půl nic neděláni a také se budu muset opět skamarádit s hokejkou. Takže velice optimistickým pohledem bych se mohl zapojit někdy ke konci listopadu. Ale kdo ví, jestli nám vůbec vládní opatření umožní hrát. Doufám že ano.“

Jak bys jako nováček hodnotil Divizi po odehraných úvodních 4 kolech? A co říkáš na náš velmi povedený vstup do soutěže?
„Na Divizi se mi libí forma hraní. Každý víkend pouze jeden zápas a s každým soupeřem hrát doma a venku. Což je dobrá příležitost, jak do Rudné dostat kvalitní týmy z různých zákoutí Čech. Proto by tato forma měla být zábavnější i pro oko diváka. Škoda jen, že současná situace odkázala všechny diváky na sledování zápasů přes online – aplikaci. A co říkám na vstup do soutěže? Pro mne osobně to není úplně povedený start, ale pro celý tým je to super začátek, škoda jen smolné prohry v Kadani o jeden gól. Na Divizi jsme se všichni těšili, a proto jsme se tvrdě a zodpovědně na začátek sezony připravili a hned se to pozitivně projevilo. Doufám jen, že nám nadšení a forma vydrží až do konce sezóny a budeme se moci poprat, i za těchto špatných časů, o postup do Národní ligy.“

Děkujeme, že i za těchto těžkých okolností jste stále s námi a podporujete nás.

Přejeme vám hlavně pevné zdraví.