Premiéra z říše snů
A je to tady. Konečně jsme se dočkali. Po 6 dlouhých smutných měsících se ke slovu opět přihlašují ligové soutěže. Ze sokolího souboru se jako první přihlásil o slovo mužský A – tým, který při premiéře v Divizi zavítal na půdu loňského nováčka, Slavie Praha.
Neděle 13.9 2020 v 16h, takový čas se již nezapomenutelně zapsal do historie Rudenského florbalu. To byl hlavní důvod naší předzápasové nervozity, jenž po vyhraném úvodním buly vyprchala, jako po mávnutí kouzelným proutkem.
Vstup do zápasu byl ve vysokém tempu. Více jsme dominovali na balónku a slávisté hrozili především z nebezpečných protiútoků. Právě po jednom z nich se na konci 4. minuty ujali vedení 1:0, když těsně předtím přežili obrovskou příležitost Tomáše Kyndla, který po samostatné akci po pravém křídle trefil vzdálenější tyčku (dle dostupných informací se však jednalo o vnitřní oblouk branky – pozn. redakce). Najednou začala být Slavia mnohem nebezpečnější. Stáli při nás všichni svatí, jelikož chybělo opravdu málo a mohli jsme čelit 3 – 4 gólové ztrátě. Už podruhé se v zápase dokázalo dost známé sportovní pořekadlo: „Nedáš, dostaneš“. V druhé polovině 8. minuty Marek Hluchý přijmul balónek od Tomáše Bubeníka a po individuální akci po levém mantinelu se postaral nejen o vyrovnání na 1:1, ale i vymetení pavučin ve vzdáleném horním růžku. A když o půl minuty později Honza Karásek zužitkoval rychlý ťukes celé 2. lajny, tak se průběžné skóre překlopilo na naši stranu. Radost se mohla ještě znásobit, jenže Martin Špaček nedokázal během trestného střílení vyzrát na svého soka v soupeřově svatyni. Nesmutnili jsme však příliš dlouho. Následnou rozehrávku soupeře vystihl Ondra Šantora a svým rychlým průnikem se postaral o vymetení pavučin ve druhém horním rohu. Do šaten se tedy šlo za stavu 3:1.
Hned od začátku 2. třetiny na nás soupeř vlétl jako z uragánu a ještě během prvního střídání se dočkal snížení na rozdíl jediné branky. Následoval obrázek z úvodu první třetiny. Soupeř hrozil především z rychlých a nebezpečných protiútoků, které Hugo dokázal pokrýt. Když už byl překonán, zazněla v jednom případě branková konstrukce a ve druhém píšťalka po nedovoleném zákroku na jeho osobu.
V polovině zápasu se však děli věci, které se těžko dají plnohodnotně popsat, abyste všichni tomu uvěřili. Nejdříve se již bez debat dokázal prosadit Tomáš Kyndl střelou na zadní tyč. Ale hned po buly se stala nejbizarnější událost celého zápasu. Martin Špaček se rozhodl napadat a vlétl do souboje s obráncem u levého mantinelu. Od nich se míček odrazil směrem ke druhému obránci, který však skákající balónek nedokázal zpracovat a k překvapení všech přítomných doskákal až do sítě. Smůla pro Slavii, jenž na malou chvíli osudově vypadla z koncentrace, ale velké štěstí pro nás. Tyto dva zásahy dělilo od sebe pouhých 12 vteřin. Už tak velká uštědřená rána mohla znamenat ještě větší direkt o půl minuty později, ale Adamu Pivoňkovi nebyla uznána branka po jeho předchozím drobnějším faulu. Ovšem o minutu později se kapitán týmu, Marek Hluchý, znovu prodral kolem levého mantinelu a podruhé v zápase úspěšně zavěsil, tentokrát do bližší šibenice slávistické branky. Ta znamenala rychlé odskočení na 6:2, pochopitelný oddechový čas soupeře a příležitost nasadit do zápasu i naše náhradníky.
A právě Kryštof Kříž se při svém prvním střídání prodral dopředu a naservíroval přihrávku do prázdné Karlu Trejbalovi, který měl již snadný úkol zaznamenat premiérovou branku v našich barvách. 2 minuty před 2 sirénou nám byla nabídnuta druhá možnost trestného střílení. Lukáš Kepka myslel provedení dobře. Brankáře poslal na druhou stranu, ale v závěru mu bohužel balónek utekl. I ve druhém případě přišla rychlá reakce na neproměněný nájezd. O 16 vteřin později se prosadil Lukáš Jeníček jeho tradiční střelou z výběhu. Velmi produktivní druhá polovina prostřední části (5 gólů v rozmezí 8:32 – pozn. red.) znamenala jeden z rozhodujících momentů zápasu a stav 8:2 pro naše barvy.
Před začátkem 3. třetiny si šel Hugo i s ohledem na dobře se vyvíjející průběh zápasu odpočinout. Na jeho místo nastoupil Jan Cigler, a tudíž se do zápasu zapojil i poslední hráč z plně zapsané soupisky. K výměně brankáře se rozhodli i na druhé straně. Gólová smršť ze druhé třetiny, podtržená bizarní vlastní brankou, by byla pro každého velmi hořká pilulka.
Přestože bylo prakticky rozhodnuto, z nasazení obou mužstev nic nevyprchalo. My jsme se snažili přidat další branky, Slavie naopak ještě o sebemenší zdramatizování zápasu. Názorný příklad obrovského přehledu, geniality a jednoduchosti ukázala ve 44. minutě dvojice Hluchý – Špaček, kdy druhý jmenovaný, po rychlé rozehrávce z rohu, našel na vrcholu zcela osamoceného Ondru Šantoru, který granátem pod víko přidal svou druhou trefu v zápase. Celá 5 slávistů po sobě jen nevěřícně koukala.
Druhý zásadní moment zápasu nastal v 51. minutě, kdy jeden ze soupeřů poslal nedovoleným způsobem Toma Rileyho až na stolek časoměřičů a za to vyfasoval trest na 5 minut. Během této přesilovky se postupně prosadili Tomáš Kyndl, František Novosad a regulérním způsobem také Adam Pivoňka. 1. a 3. branka padla po výborné přesilovkové souhře a 2. po důrazném napadání dua Špaček – Novosad, kdy druhý jmenovaný perfektně využil lehkého Martinovo přiťuknutí a následné podklouznutí soupeře. Rychlou bekhendovou kličkou pod víko nedal brankáři sebemenší šanci. I pro něj byla tato branka znamenala otevření střeleckého zápisu v našich barvách. Posledním hřebíčkem do rakve byla trefa Tomáše Bubeníka, jenž dokázal, že se nám velmi dařila střelba ze střední a větší vzdálenosti.
Konečný stav 13:2 dává finální tečku k výbornému týmovému výkonu a dokonale podtrhuje název celého článku. Věřím, že se mnou budete souhlasit. Premiéra z říše snů!!!
V sobotu 19.9. od 16:45, jak již jistě víte, nás čeká velká domácí premiéra proti Chomutovu. Při této příležitosti se bude konat i slavnostní ukončení působení zlatého zakladatele Rudenského florbalu, pana Pavla Kasala.
Těšíme se na Vás a Vaši podporu!!!
